Sklo :: Portfolio-fejfarova

V rámci odpovědí (2018)

Světelná skleněná instalace na téma zátiší pracuje se světlem jako odrazem
a optikou skla. Důležitým momentem jsou samotné objekty, které samy o sobě pojednávají náhodné chování skloviny na předem danou a neměnnou situaci. Důležitým východiskem jsou pro mne často životní situace a rámce chování
a vnímání lidí kolem mne a mě samotné. Soubor tvarů v instalaci k sobě udržuje určitý vztah a napětí. Důležitým jsou světelné momenty a odrazy, které v instalaci záměrně vytvářím. Více pohledovost stínů je určitou časovou zkratkou při vnínání objektů. Odrazy, které samotné objekty vytváří, jsou určitým způsobem vyprávění jejich osobního příběhu. Přesným a záměrných svícením skleněných objektů vzniká obraz, můžeme říci až grafika, která je jistým způsobem dalším druhem vnímání okolí. Nevnímáme pouze objekty samotné, ale jejich stíny, či světelné stopy.

(foto: Filip Švácha)

Za hranice uvažování (2017)

Soubor situačních objektů vznikl na základě určitých myšlenkových pochodů jako další meta mezi chápáním principů deformace ve smyslu akce a reakce hmoty. Originalita a situační tenze každého objektu vyjadřuje svůj určitý způsob chápání a je pro nás jakýmsi asociačním prvkem z hlediska vnímání tělesnosti a dané meze.

(foto: Filip Švácha)

ESENCE (2017)

Soubor užitných tvarů na téma nápoj mého srdce jsem pojala jako tekutinu pro mě nejbližší. A to není nápoj uvnitř sklenice ale sklovina, která je natolik kreativní a originální již sama o sobě. Důležitým bodem je okamžik, kdy se každý tvar vyráběl, a děly se řemeslné chyby. Cílem nebyla dokonalost, ale uzamčení vůně okamžiku do výrobku, který je jedinečný a neopakovatelný právě tou svou chybou. A takto vznikl soubor užitých tvarů esence.

(foto: Filip Švácha)

Proces dekoru (2017)

Moje klauzurní práce je dá se říci takové pokračování v nějaké mé dlouhodobější tvorbě. V zimní semestru jsem se zabývala malbou a strukturami, které vycházely ze starých oprýskaných budov. Během letního semestru jsem se účastnila workshopu ve Wroclawi, kde jsem zpracovávala na huti klasické sklářské techniky, které jsem později v některém případě doplnila pokovem. Jednalo se

v tomto případě o dekorační techniku. Téma práce bylo Uvnitř a vně. Pokov, který zrcadlil děje uvnitř skla, doplňoval celkovou atmosféru souboru.

Tuto práci jsem se rozhodla pojmout trochu z jiného pohledu, kdy sklářské techniky nejsou použity automaticky a prvoplánově, ale používám je trochu s hloubší myšlenkou než jen dekoračně.

Pouštím do procesu náhodu, která má své kouzlo a zanechává v celém souboru tvarů určitou nahodilost. Pokov zrcadlí děje a struktury ve skle, které jsem postupně na sklářské huti. Snažila jsem se, aby každý kus byl odlišný a originální. Ladil se tedy výrobní postup, který funguval špíše trochu jako pokus. Zcela obvyklým způsobem není použit ani pokov, nechala jsem tvary z vnitřních stran pokovit náhodně, bez oprav a změn. Proto jsou některé části průhledné, což byl záměr. Některé kusy ze souboru jsou pokoveny naopak dvakrát, až do přehnaného efektu. Divák se tak může sám rozhodnout kdy je pro něj tvar ještě hezký a kdy už je kýčem.

Záměrně jsem z zvolila jednoduchý válcovitý tvar, aby svou dekorativností nerušil strukturu

a neodváděl tak oko diváka. Tyto objekdy jsou funkční, je tu možnost použítí, nicméně pro mne hlavní myšlenkou byl přesah tohoto výtvarného ztvárnění a pojednání struktur jako originálnách příběhů. Každý kus souboru si žije vlastním příběhem, který je zanamenám uvnitř. Pokov tu často funguje jako zrcadlo a svou symbolikou násobí vlastnosti daných subjektů.

Poděkování patří též firmě Preciosa za pomoc při realizaci.

( foto: Nikola Veselá )

Glass workshop Wroclaw - topic - Outside x Inside

Affinite (2016)

Skleněná plastika pod názvem Affinite v sobě skrývá hlubší významy. Vztahy dvou subjektů
a jejich postavení hraje důležitou roli. Úhly a způsob zachycení prostoru, který vzniká mezi nimi se stává stěžejním. Určuje nám předem dané role, které si často uvědomujeme až později. Postoje často ovlivňují samotnou situaci a následné dění. Každý jde po vlastní cestě, která se ale zároveň stává společnou, jelikož se subjekty často vzájemně ovlivňují. A potom zastává roli i v cestě toho druhého subjektu. Úhel vyjadřující určitý vztah, je pro nás důležitým vyjadřovacím prostředkem.

Poděkování patří firmě Lhotský s.r.o. za pomoc při realizaci.

Summer camp Preciosa Crystal Valley 2016

Navrženo a vyrobeno pro firmu PreciosaLighting

Uvažováním o kouli jako takové jsem se dostala až k tomu, že vlastně v přírodě neexistuje. Ideální koule není. Příroda ji vytváří jinak. Jak je tvořen náš zemský povrch a jak je zobrazován. Načítáním tvaru a jeho částí jsem se dostala až tomuto návrhu, kdy linie jsou jakýmsi načítáním tvaru. Jako na mapě jsou vrstevnice. Přiznaný povrch a technologie ještě více podtrhuje surovost a identitu celého návrhu. Pozitivní a negativní otisk reliéfu, který zde vzniká je dokladem dvou různých sochařských přístupů. Plastického načítání hmoty a skulpturálního odebírání.

Zadáním bylo též využít co nejvíce hutních technik bez dalšího následného povrchového zušlechtění. To jsem se snažila splnit v tomto návrhu, kdy globalizováním toho, co vlastně koule je a jak se chová a kde ji vlastně

v takové podobě můžeme najít. Dovedlo mne to až k naší planetě. Jak je pojednán její povrch

a jak je dělena. Jaké určité symbolické zobrazení má, poledníky a rovnoběžeky , které dělí těleso v určitém poměru a splňují svou funkci. Zde jsou zdobným prvkem a funkci plní v kombinaci se světlem.

Architektura hmoty (2016)

Sklo tvarované na huti, foukané do mědi, pískovanéZachycení procesu deformace a vlivů cizorodých elementů na sklovinu.

Vytvořila jsem soubor hutních objektů, kde jsem se zabývala deformačními procesy a vlivy působícími na horké poddajné sklo. Jako deformační prvek jsem zvolila měděné předměty, které mají příznivou hustotu pro kombinaci se sklem a je tak možné měď spolu se sklem vychladit tak, aby sklo nepopraskalo a zachovalo si svou pevnost.

Mým cílem bylo zachytit reakci na rušivý element a na jeho průnik do hmoty, chování skloviny

a reakce na deformační prvek. Kov je v tomto případě deformátorem a zastává určitou dominantní roli vzhledem k poddajnému sklu. Velkou roli zde sehrála i doba zpracování a to, jaké teplotě byly kovové části vystaveny. V případě, že se zahřály od skloviny příliš, měmí se role deformátora a vliv masy skloviny přehrší sílu plechu a plech ztrácí tím deformační účinek. Stává se sám deformovaným.

Úžasnou vlastností, na kterou jsem kladla při procesu velký důraz, je schopnost rychle tuhnout
a zastavit tím čas a proces dané situace. Toto zastavení deformace má dochovávat stádium procesu, které bychom u jiných hmot nedosáhli. A právě to je stěžejní moment, který poukazuje na koncept celého díla.

Veliký podíl zde sehrává i role náhody. Náhodné stečení skla a reakce na cizorodý prvek. Zásahem vzniká i zajímavá optika, která kopíruje a reaguje na tvary deformace. Můžeme to chápat i jako jakési vzdušné zámky a omezení, které musíme akceptovat, přijmout a podřídit se jim.
A které nás určitým způsobem ovlivňují a učí. V objektech jsem záměrně popřela všechny užitné znaky, aby se opravdu jednalo o objekty a nebyly zde žádné prvky evokující užitný charakter.